Čeština (Česká republika)English (United Kingdom)简体中文
关于“公民论坛”1989年11月17日至12月30日的档案资料全集已经由当代历史研究所出版:《公民论坛: 1989年11月-12月 第二卷: 文献资料》作者: Jiří Suk(布尔诺, Doplněk, 1998年, 330页)全集包括了文献汇编, 英文综述, 缩写列表和索引。这个版本主要得益于“公民论坛”协调中心档案馆的资料集成。它补充和进一步完善了1989年11月到12月期间的事件年表。
86
.
1989, 19. prosinec, Praha. Stanovisko experta Koordinačního centra Občanského fóra na ústavněprávní problematiku Zdeňka Jičínského k návrhu klubu komunistických poslanců, aby byl prezident republiky volen v přímých volbách.

K volbě prezidenta
V současné době naší pokojné revoluce se najednou vynořil požadavek na referendum, z něhož by měl vzejít nový prezident ČSSR, resp. jinak řečeno návrh na přímou volbu prezidenta republiky občany.

V této souvislosti je především nutno se vrátit k základům čs. ústavního uspořádání. Je to nezbytné proto, že v průběhu uplynulých dvaceti let se ústava prakticky neuplatňovala, protože o všem rozhodovala KSČ, resp. její vedoucí orgány. Občané si proto často ani neuvědomují, jaké jsou ústavní základy čs. federace a jejích nejvyšších orgánů, jejich vzájemných vztahů a činnosti. Až dosud se Občanské fórum a Verejnosť proti násiliu snažily spolu s dosavadními politickými stranami hledat ze současné politické krize ústavní východiska. Pokud by se to nepodařilo, hrozí nebezpečí, že tu nebudou platit žádná pravidla, podle nichž by se politické síly řídily při řešení společensko-politických konfliktů, že tu nebudou existovat žádné autoritativní státní orgány, které by všichni respektovali, s důsledky, jež žádný občan pociťující odpovědnost za to, co se v Československu dělo a má dít, nemůže chtít.

Základní ustanovení ústavního zákona o čs. federaci z r. 1968 vyjadřují základní principy vztahů českého a slovenského národa, které i v současnosti platí a je nutno je mít vždy na paměti, aby nedocházelo – z jakýchkoli důvodů – k ohrožování samotného základu čs. státnosti, kterým je dobrovolné spojení dvou
rovnoprávných národů, Čechů a Slováků. Dále je třeba mít na zřeteli i tomu odpovídající strukturu nejvyšších státních orgánů čs. federace, jejichž  uspořádání předpokládá ve všech nejvýznamnějších otázkách – včetně volby prezidenta republiky – dohodu obou národních reprezentací, tj. jinak řečeno zákaz majorizace, čili nemožnost vnutit vůli české reprezentace zástupcům SSR.

Návrh na přímou volbu prezidenta republiky lidem, čili jak se běžně říká referendum o tom, kdo bude prezidentem, všechny tyto ústavněprávní základy čs. federace i uspořádání jejich nejvyšších orgánů přehlíží nebo s nimi vůbec nepočítá. Nikdo z jeho navrhovatelů také neuvedl, jak si takový ústavní zákon o tomto referendu představuje. Vzhledem k tomu, co bylo výše řečeno o rovnoprávnosti obou národních republik, která je tu nadřazena principu občanské rovnoprávnosti (v tomto ohledu není jeden hlas na Slovensku roven jednomu hlasu v ČSR, takže by tu zřejmě musel být vypočítán nějaký koeficient na přepočet hlasů občanů SSR a ČSR), si jej neumím představit a nejsem sám. I další znalci považují takový ústavní zákon za sotva možný.

Není také možné zavést pouze přímou volbu prezidenta lidem a ponechat beze změny s platností ostatní ustanovení ústavy a vztazích nejvyšších státních orgánů. Prezident, který by byl přímo volen lidem, nemůže být odvoláván Federálním shomážděním ani mu nemůže být ze své činnosti odpovědný. Tento způsob volby prezidenta republiky by znamenal počátek změny čs. státu v republiku prezidentského typu. Pro tento přechod však nejsou v současnosti dány potřebné politické předpoklady, protože to vyžaduje a předpokládá stabilní politické poměry a demokratické struktury, které se v Československu nyní
teprve začínají utvářet. Záměrně nechávám stranou administrativní, technické a ekonomické problémy.

Pokud by se vůbec dala příslušná ústavní úprava připravit, vyžadovalo by uspořádání přímých voleb čas minimálně tří měsíců a není žádoucí, aby čs. stát byl tak dlouho bez prezidenta. Zároveň není ani žádoucí, aby volební zápas, který bude spojen se svobodnými volbami v Československu, vypukl předčasně již u volby prezidenta republiky. Je nepochybně vhodnější z ústavních i politických důvodů, aby nový čs. prezident byl zvolen v souladu s platným ústavním uspořádáním, a to na dobu omezenou v podstatě datem svobodných voleb.

Jestliže tedy s návrhem na přímou volbu prezidenta republiky přišel klub komunistických poslanců, pak je třeba si opravdu položit otázku, proč najednou právě volení představitelé té strany, která ztratila důvěru lidu a své vedoucí – právní i politické ¦ postavení ve státě i společnosti, vystupují jako největší a nejradikálnější demokraté? Za tímto návrhem se skutečně neskrývá zájem demokratů o nejdůslednější demokratické řešení tohoto problému, ale snaha zbavit se vlastní odpovědnosti za tuto volbu, jíž je Federální shromáždění ústavně povinno provést. Je za tím tendence prodlužovat a dále vyostřovat  politickou a ústavní krizi, za níž staré vedení KSČ a četní poslanci, kteří za tuto stranu zasedají ve Federálním shromáždění, nesou odpovědnost. A je i v zájmu těch členů KSČ, kteří se od starého diktátorského vedení chtějí upřímně oddělit, aby se distancovali i od tohoto návrhu, který není ničím jiným než intrikou proti klidnému demokratickému vývoji čs. společnosti ke svobodným volbám.
 
tobacamptobacamp
tobacamp