Čeština (Česká republika)English (United Kingdom)简体中文
Kompletní text chronologie pádu československého komunistického režimu včetně historického úvodu, použité literatury, seznamu použitých zkratek a jmenného rejstříku byl vydán v publikační řadě Sešity Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR v roce 1999, č. 33 pod názvem SUK, Jiří – CUHRA, Jaroslav – KOUDELKA, František: Chronologie zániku komunistického režimu v Československu 1985–1989, 144 stran. Je založen především na archivních materiálech Ústředního výboru Komunistické strany Československa a samizdatových periodicích předlistopadových nezávislých iniaciativ.
2. února 1989

Nová nezávislá iniciativa Petice československých občanů k událostem ve dnech 15.-21. ledna oznámila Federálnímu shromáždění ČSSR, prezidentu republiky, předsedovi federální vlády a dalším, že se k ní k 31. lednu připojilo přes 2100 osob (k 16. únoru ji podepsalo dalších 1266 občanů).

Předsednictvo ÚV KSČ zaslalo krajským, okresním a městským výborům komunistické strany a dalším stranickým výborům a funkcionářům dálnopisnou zprávou obsahující souhrnou Informaci o nepřátelských aktivitách nelegálních skupin. Konstatuje se v ní, že nezávislé iniciativy zvýraznily svůj vliv na veřejné mínění. V Československu působí asi 20 opozičních formací, které reprezentuje asi 500 »aktivních exponentů«. Opozice se těší podpoře asi 5 tisíc sympatizantů. Vedení komunistické strany se rozhodlo, že boj s opozicí povede »především politickými prostředky«, avšak »v celku půjde o kombinaci politických, administrativních a v případě potřeby i represivních opatření.«

Dne 6. února odeslalo předsednictvo ÚV KSČ stejným adresátům dálnopis se souborem Opatření k účinnému působení proti nepřátelským aktivitám nelegálních struktur, které projednalo na svém zasedání 27. ledna. Rozsáhlá opatření, která měla být okamžitě realizována, byla rozvržena do oblastí »politicko-organizační práce strany, propagandy a agitace, masových sdělovacích prostředků, společenských organizací a Národních výborů, státní administrativy a do oblasti mezinárodní«. Předsednictvo především požadovalo »uplatňovat vedoucí úlohu strany«, těsněji a aktivněji realizovat součinnost stranických orgánů mezi sebou a s »pracujícími«, »vytvářet atmosféru odmítání a neslučitelnosti s negativními jevy«, organizovat vznik rezolucí odsuzujících činnost opozice, »objasňovat strategické cíle ilegálních struktur, reálných politických zájmů, které za nimi stojí, odhalovat politický i morální profil jejich hlavních organizátorů a činitelů«.

 
tobacamptobacamp
tobacamp