Čeština (Česká republika)English (United Kingdom)简体中文
Kompletní text chronologie pádu československého komunistického režimu včetně historického úvodu, použité literatury, seznamu použitých zkratek a jmenného rejstříku byl vydán v publikační řadě Sešity Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR v roce 1999, č. 33 pod názvem SUK, Jiří – CUHRA, Jaroslav – KOUDELKA, František: Chronologie zániku komunistického režimu v Československu 1985–1989, 144 stran. Je založen především na archivních materiálech Ústředního výboru Komunistické strany Československa a samizdatových periodicích předlistopadových nezávislých iniaciativ.
1988
2. ledna 1988
Novými mluvčími Charty 77 se stali Stanislav Devátý, Miloš Hájek a Bohumír Janát.
 
5. ledna 1988
Agentura TASS zveřejnila komentář Alexandra Kondrašova k událostem v Československu před dvaceti lety pod názvem Žádná podobnost mezi sovětskou perestrojkou a událostmi v ČSSR v roce 1968. Komentář otiskla Sovetskaja Rossia; Izvestija (5. ledna) a Pravda (6. ledna) se spokojily s výtahem z článku Rudého práva interpretujícího rok 1968 v duchu Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ.
 
7. ledna 1988
ÚV KSČ společně s nejvyššími státními orgány uspořádal na Pražském hradě »soudružské setkání« na počest 75. narozenin Gustáva Husáka, který byl vyznamenán Řádem Klementa Gottwalda. Hlavní projev přednesl Miloš Jakeš.
 
10. ledna 1988
Deník Italské komunistické strany L'Unita zveřejnil interview s Alexandrem Dubčekem. Bývalý první tajemník ÚV KSČ v něm obhajoval reformní politiku KSČ v roce 1968 a kritizoval následné konsolidační období. Tzv. obrodný proces přirovnal k sovětské přestavbě. Oddělení propagandy a agitace ÚV KSČ charakterizovalo v interní informaci z 25. ledna interview jako »největší a nejzávažnější« Dubčekovo vystoupení od roku 1969. Z informace je zřejmé, že vedení komunistické strany pochopilo toto vystoupení jako »platformu otevřeného politického boje«, jehož cílem je přehodnocení oficiálního výkladu událostí roku 1968 obsaženého v ideologickém traktátu Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ a nahrazení současného vedení KSČ reformními komunisty, vyloučenými z KSČ na přelomu 60. a 70. let. K interní informaci byl přiložen překlad celého interview pro potřeby vedoucích tajemníků krajských, okresních a městských výborů KSČ se zákazem dále je rozšiřovat.
 
11.–12. ledna 1988
Generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš navštívil Sovětský svaz. Při setkání s Michailem Gorbačovem (11. ledna) vyjádřil jménem KSČ plnou podporu sovětské politice, informoval o situaci ve vedení KSČ a o svých záměrech. Hovořilo se také o problému interpretace roku 1968. Gorbačov seznámil Jakeše s názory italských komunistů - nově a pozitivně zhodnotit činnost Alexandra Dubčeka ve funkci prvního tajemníka ÚV KSČ v letech 1968-1969. Uvedl však, že stanovisko sovětského vedení je »principiální«: uznává lednové zasedání ÚV KSČ v roce 1968, které zahájilo proces reforem, avšak poté se komunistická strana pod Dubčekovým vedením dopustila řady fatálních chyb, které ohrožovaly existenci socialistického zřízení v Československu. Nepříznivou situaci bylo třeba vyřešit rázně. Gorbačov bezvýhradně souhlasil s tím, že vedení KSČ nemá důvod »nově hodnotit události a činitele pražského jara«.
 
17. ledna 1988
Třetí fórum Charty 77 mělo na programu diskusi o politické situaci, o možnostech jejího zlepšení a o úloze Charty 77 a dalších nezávislých iniciativ v tomto dění. Státní bezpečnost však konání fóra - na které se dostavilo na šedesát signatářů Charty 77 - znemožnila rozsáhlou akcí, zahájenou s dvoudenním předstihem.
 
18. ledna 1988
Při příležitosti oficiální návštěvy delegace Kongresu USA v Československu se setkalo několik členů této delegace s mluvčími a signatáři Charty 77 Zdeňkem Urbánkem, Jiřím Rumlem, Rudolfem Zemanem, Janem Šternem, Petrem Uhlem, Miklósem Durayem a Václavem Malým.
 
22. ledna 1988
Ve Vídni bylo obnoveno jednání následné schůzky Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě. Svým důrazem na dodržování lidských práv přispělo jednání k některým změnám ve vnitřní politice zemí východního bloku.
 
26.–27. ledna 1988
Západoněmecký spolkový kancléř Helmut Kohl vykonal oficiální návštěvu Československa. Jednal s předsedou federální vlády Lubomírem Štrougalem, generálním tajemníkem ÚV KSČ Milošem Jakešem a prezidentem republiky Gustávem Husákem. Kromě dalších věcí bylo dohodnuto, že Československo ukončí rušení českého vysílání stanice Deutschlandfunk (stalo se tak 4. února 1988). Státní bezpečnost znemožnila některým pozvaným mluvčím a signatářům Charty 77 zúčastnit se schůzky se členy Kohlova doprovodu v budově západoněmeckého velvyslanectví v Praze.
 
3. února 1988
Společné zasedání ústředních výborů Národní fronty uvolnilo Gustáva Husáka z funkce předsedy ÚV NF ČSSR a zvolilo do této funkce Miloše Jakeše.
 
7. února 1988
Náměstek ministra zahraničních věcí USA John C. Whitehead se u příležitosti své oficiální návštěvy Československa setkal v Praze s několika představiteli Charty 77 - Václavem Bendou, Václavem Havlem, Václavem Malým a Janem Šternem.
 
8. února 1988
Generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš jednal ve Varšavě s prvním tajemníkem PSDS Wojciechem Jaruzelským o situaci v obou zemích a o vzájemné spolupráci. Podobný účel měly Jakešovy návštěvy NDR (10. března), Maďarska (7. dubna), Bulharska (20. dubna) a Rumunska (22. dubna).
 
13. února 1988
Společenství přátel USA, které odmítly úřady zaregistrovat jako povolenou společenskou organizaci, se prohlásilo za neformální občanskou iniciativu a zveřejnilo své úvodní provolání a seznam aktivistů.
 
19. února 1988
Vědecká rada fakulty politických věd univerzity v Bologni udělila Alexandru Dubčekovi čestný doktorát.
 
5. března 1988
Britské úřady protestovaly u československé vlády proti tomu, že Státní bezpečnost znemožnila některým signatářům Charty 77 účast na setkání pozvaných zástupců československé veřejnosti s náměstkem politického ředitele ministerstva zahraničních věcí Velké Británie v budově britského velvyslanectví v Praze.
Státní bezpečnost zabránila členům přípravného výboru Společnosti T. G. Masaryka uspořádat schůzku aktivistů této nové nezávislé iniciativy.
 
6. března 1988
V pražské katedrále sv. Víta se uskutečnila slavnostní poutní mše na počest blahoslavené Anežky Přemyslovny. Navzdory snaze Státní bezpečnosti zabránit poutníkům v účasti na mši zúčastnilo se jí asi osm tisíc věřících (někteří představitelé Charty 77 a dalších nezávislých iniciativ byli zadrženi nebo donuceni setrvat v domácím vězení); několik stovek účastníků mše poté asi hodinu demonstrovalo před arcibiskupským palácem za prosazení náboženských svobod a odluku církve od státu.
 
16. března 1988
Sovětská armáda ukončila v souvislosti se sovětsko-americkými dohodami stahování operačně taktických raket SS 12 z území Československa.
 
25. března 1988
V Bratislavě na Hviezdoslavově náměstí se uskutečnila demonstrace, na které se sešlo několik tisíc slovenských, ale i českých a moravských katolíků se zapálenými svíčkami, aby manifestovali touhu po náboženské svobodě, respektování lidských práv v Československu a obsazení prázdných biskupských stolců. Demonstraci organizovali představitelé nezávislých katolických struktur na Slovensku. Policejní jednotky rozehnaly shromážděné občany obušky a vodními děly. Demonstraci a policejnímu zásahu přihlíželi někteří vysocí slovenští státní a straničtí funkcionáři za okny hotelu Carlton.
 
5. dubna 1988
Šest amerických senátorů vedených Johnem Glennem se v Praze sešlo s mluvčími a signatáři Charty 77 Ladislavem Lisem, Evou Kantůrkovou a Václavem Malým.
 
8.–9. dubna 1988
ÚV KSČ se na svém devátém zasedání zabýval personálními otázkami. Rozhodl o nahrazení Jána Feješe ve funkci generálního prokurátora ČSSR Jánem Pješčakem a do ústředního výboru kooptoval deset nových, vesměs mladších členů KSČ (Jan Gajdošík, Rudolf Hegenbart, Ivan Knotek, Vladimír Kunovjánek, Otto Liška, Václav Pátek, Štefan Rybák, Ondrej Šaling, Miroslav Štěpán a Miroslav Zajíc). Uvolnil z předsednictva Antonína Kapka a z funkcí tajemníků ÚV KSČ Josefa Hamana, Josefa Havlína a Jindřicha Poledníka. Do předsednictva zvolil Jana Fojtíka a Ignáce Janáka (který byl současně schválen do funkce prvního tajemníka ÚV KSS) a do sekretariátu ÚV KSČ Vasila Mohoritu a Miroslava Štěpána (který nahradil Antonína Kapka ve funkci vedoucího tajemníka MV KSČ v Praze). Jozef Lenárt byl uvolněn z funkce prvního tajemníka ÚV KSS a zvolen tajemníkem ÚV KSČ.
 
10. dubna 1988
Státní bezpečnost rozehnala schůzku kolektivu mluvčích Charty 77, na které se v soukromém pražském bytě sešlo dvacet devět představitelů této nezávislé iniciativy.
 
11.–14. dubna 1988
Prezident republiky Gustáv Husák byl na oficiální návštěvě v Sovětském svazu. Jednal s předsedou Nejvyššího sovětu SSSR Andrejem Gromykem, generálním tajemníkem ÚV KSSS Michailem Gorbačovem ad. Gorbačov ocenil Husákův postup při změně ve funkci generálního tajemníka a nechal se informovat o situaci ve vedení KSČ. Znovu potvrdil, že KSSS trvá na dosavadním hodnocení událostí roku 1968 v Československu a správnosti politiky Husákova vedení v dalším období. 12. dubna převzal Husák Leninův řád.
 
12. dubna 1988
Delegace Stálého výboru pro zahraniční styky Dolní sněmovny nizozemských Generálních stavů vedená J. P. de Boerem se v době své oficiální návštěvy Československa setkala se signatáři Charty 77 Milošem Hájkem, Václavem Havlem, Martinem Paloušem, Petrem Uhlem a Alexandrem Vondrou.
 
14. dubna 1988
Jozef Lenárt byl uvolněn z funkce prvního tajemníka ÚV KSS; do této funkce byl zvolen Ignác Janák. Ideologickým tajemníkem ÚV KSS se stal Gejza Šlapka, který nahradil Ľubomíra Pezlára, tajemníkem ÚV KSS byl zvolen Ivan Knotek.
 
16. dubna 1988
Nezávislé mírové sdružení - Iniciativa za demilitarizaci společnosti zveřejnilo své první prohlášení, v němž se představilo jako volné společenství, nevázané na žádný politický, ideologický a náboženský systém a usilující o prosazení hodnot míru a důstojného života ve veřejné i soukromé sféře (»mír znamená víc než odvrácení válečné hrozby«). NMS-IDS se vyslovilo pro »otevřenost všech oblastí života«, pro zrušení ideologických bariér a pokojné soužití lidí, pro svobodnou výchovu, kulturu a politiku, pro zásadní změnu v pojetí »služby v ozbrojených silách« a pro »posílení bezpečnosti a důvěry mezi národy«. Orgánem Nezávislého mírového sdružení se stalo samizdatové periodikum Bulletin NMS-IDS. Nezávislé mírové sdružení se podílelo na pořádání veřejných diskusních fór a protirežimních demonstrací.
 
16.–17. a 23.–24. dubna 1988
Ve všech okresech republiky se uskutečnily místní konference KSČ. Z 1599 členů předsednictev okresních výborů bylo 263 (16,4 %) zvoleno nově (v roce 1986 to bylo 17,9 %). Z uvedeného celkového počtu vstoupilo do KSČ 584 členů (36,5 %) až v roce 1968 či později. Ze 7622 členů a kandidátů okresních výborů bylo 2975 (39 %) zvoleno nově (v roce 1986 to bylo 36,7 %). Počet těch, kteří vstoupili do KSČ v roce 1968 a později, činil 4802 (63 %). Ve 30 % okresů byli členové a kandidáti okresních výborů zvoleni v tajném hlasování.
 
20. dubna 1988
V souvislosti se změnou struktury a obsahu činnosti ústředních úřadů (podle ústavního zákona č. 42 přijatého 19. dubna 1988) byly provedeny změny ve federální vládě. Sedm ministrů z vlády odešlo, do funkce ministra pro legislativní otázky byl jmenován Marián Čalfa, počet členů vlády klesl ze šestadvaceti na dvacet. Federální shromáždění schválilo programové prohlášení vlády 3. května.
 
21. dubna 1988
Předsednictva ČNR a SNR přijala demisi pěti členů vlády ČSR a pěti členů vlády SSR. Na jejich místa jmenovala dva nové členy české a dva slovenské vlády. Počet členů české vlády se snížil z 20 na 17 a slovenské z 18 na 15.
 
22. dubna 1988
Ministr zahraničních věcí Nizozemského království Hans van den Broek se v Praze setkal s mluvčími a signatáři Charty 77 Jiřím Hájkem, Václavem Havlem, Ladislavem Hejdánkem, Václavem Malým, Janem Dusem, Petrem Uhlem a představitelem Jazzové sekce Karlem Srpem.
 
23. dubna 1988
Kardinál František Tomášek zaslal předsedovi vlády ČSSR Lubomíru Štrougalovi dopis, ve kterém protestoval proti způsobu, jakým veřejní činitelé a oficiální sdělovací prostředky informují o akcích věřících občanů; zároveň požadoval změnu postoje státní moci k církvi. Před arcibiskupským palácem v Praze se po pontifikální mši k poctě sv. Vojtěcha shromáždily asi tři tisíce věřících, aby vzdali hold kardinálu Tomáškovi a jeho hostu - tajemníkovi polského episkopátu Jerzymu Dambrowskému.
 
29. dubna 1988
Předsednictvo ÚV KSČ schválilo text dopisu varujícího před »aktivizací sil vnitřního a vnějšího protivníka«, určený základním organizacím KSČ; ty měly po jeho projednání »rozhodnout o postupu v okruhu své působnosti«. Dopis byl rozeslán dálnopisem 10. května 1988 a byl prvním dokumentem, kterým se předsednictvo po dlouhých letech obrátilo v této věci na celou stranu.
 
3. května 1988
Charta 77 vydala nekrolog, několik protestních dopisů a prohlášení k úmrtí obhájce lidských práv Pavla Wonky, který 26. dubna 1988 ve věku pětatřiceti let zemřel ve věznici v Hradci Králové jako oběť nezákonné soudní a vězeňské praxe. Wonkova smrt byla impulzem pro vznik Klubu právní podpory, který se ustavil v únoru 1989 s cílem zajišťovat právní vědomí občanů, zasazovat se o zajištění spravedlnosti a poskytovat právní pomoc v případě porušení zákona státními orgány.
 
14. května 1988
Čtvrtého fóra Charty 77, které bylo věnováno politické situaci v zemi, formování nových nezávislých iniciativ (včetně politických) a způsobu jejich spolupráce s Chartou 77, se zúčastnilo kolem padesáti signatářů. Schůzku krátce po zahájení rozehnalo větší množství uniformovaných i neuniformovaných policistů. V přijatém komuniké se chartisté vyslovili pro vytvoření »společenství pro demokracii« jako otevřeného politického hnutí, které by se zamýšlelo o alternativním politickém programu a vytvářelo předpoklady pro svobodné politické sdružování občanů. Tento návrh se však v opozičních kruzích nese¬tkal s jednoznačně kladnou odezvou.
 
14.–15. května 1988
V deseti krajích, v Praze a Bratislavě se uskutečnily krajské (městské) konference KSČ. Kromě Východočeského kraje byli noví členové a kandidáti krajských výborů zvoleni tajnou volbou. Ze 172 členů předsednictev krajských (městských) výborů bylo 38 (tj. 22,1 %) zvoleno nově (v roce 1986 to bylo 17,8 %), 118 členů (68,6 %) mělo vysokoškolské vzdělání a 42 (24,4 %) vstoupilo do KSČ v roce 1968 a později. Z 1015 členů a kandidátů krajských výborů bylo nově zvoleno 428 (42,2 % - v roce 1986 33 %), 478 (46,8 %) vstou- pilo do KSČ v roce 1968 a později, vysokoškolské vzdělání mělo 475 (46,8 %).
 
23.–31. května 1988
Generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš navštívil Čínu, Severní Koreu a Mongolsko.
 
28. května 1988
Nově ustavená nezávislá iniciativa České děti zveřejnila manifest, v němž se přihlásila k roajalistickým a křesťanským hodnotám a tradicím Českého království. České děti se vyslovily pro navrácení majetku šlechtě a církvi, obnovení kláštěrů a řeholních řádů, takovou vládu, jakou si zvolí lid (zvolí-li komu¬nistickou, bude komunistická), »totální přestavbu ekonomické základny země« (potlačení těžkého průmyslu), zásadní změny v zemědělství (odklon od honby za výnosy a od vykořisťování půdy) atd. České děti, podobně jako Nezávislé mírové sdružení a Mírový klub Johna Lennona, v nichž se aktivizovali odpůrci režimu především z řad mladší generace, svolávaly do ulic a na náměstí veřejná diskusní fóra a od srpna 1988 pravidelně vyzývaly občany k účasti na protirežimních demonstracích. České děti vydávaly samizdatový občasník Koruna.
 
11. června 1988
Po více než 15 letech byli v Československu vysvěceni noví biskupové katolické církve. Při slavnostní bohoslužbě za účasti papežského nuncia Francesca Colasuonna bylo v pražské katedrále uděleno biskupské svěcení dvěma pomocným biskupům pražským Janu Lebedovi a Antonínu Liškovi. O den později byl v Trnavě na sídelního biskupa vysvěcen Ján Sokol. Dohodu o vysvěcení, první výsledek obnovených jednání s Vatikánem od roku 1984, schválilo předsednictvo ÚV KSČ 22. dubna.
 
14. června 1988
Federální shromáždění schválilo s účinností od 1. srpna 1988 zákon o státním podniku. V počáteční etapě přípravy (koncem roku 1986) byl návrh zákona formulován poměrně radikálně a odpovídal návrhu reformního vedení KSČ z roku 1969; postupně byl však na zásah politických grémií upravován tak, že podnik ztratil navrhované tržní postavení. Do návrhu byla doplněna klauzule o vedoucí roli komunistické strany, základní jmění podniku nebylo definováno peněžně, ale naturálně, nebyl možný volný výstup a vstup podniků z výrobně hospodářských jednotek apod. O den později byly schváleny zákony o zemědělském družstevnictví a o bytovém, výrobním a spotřebním družstevnictví. Všechny tři zákony se měly stát legislativní základnou »přestavby hospodářského mechanismu«.
 
17. června 1988
Předsednictvo ÚV KSČ se zabývalo vážnými problémy v zásobování vnitřního trhu toaletním papírem. V informaci, kterou předložil člen sekretariátu ÚV KSČ František Pitra, se uvádí, že v roce 1989 se vyrobí 37 500 tun toaletního papíru. Na plné »uspokojení potřeb« občanů by však bylo nutné zásobit trh 50 000 tunami, což by »umožnilo realizovat roční spotřebu dva a půl kilogramu na obyvatele a tím se přiblížit k evropskému průměru«.
 
17.–19. června 1988
Charta 77 a Nezávislé mírové sdružení svolaly do Prahy mezinárodní mírový seminář Praha 88, který se měl zabývat funkcí lidských práv v moderní společnosti, překonáváním vlivu vojensko-policejních ideologií a mašinerií, právy vojáků a možnostmi náhradní civilní služby. Na seminář přijelo do Prahy čtyřicet mírových aktivistů ze sedmnácti států západní i východní Evropy. Příjezd účastníků a program semináře byly narušován opakovanými zásahy Státní bezpečnosti.
Předsednictvo ÚV KSČ projednalo zprávu ministerstva zahraničních věcí o československé iniciativě k »vytvoření pásma důvěry, spolupráce a dobrých sousedských vztahů na linii dotyku členských států Varšavské smlouvy a NATO«. Takzvanou Jakešovu iniciativu, s níž generální tajemník ÚV KSČ vystoupil na počátku roku 1988, »plně podpořily« všechny socialistické státy, rozvojové státy ji »vřele uvítaly«. NATO jako celek se k iniciativě zatím nevyjádřilo, nicméně několik států zahrnutých do tohoto vojenského paktu včetně SRN »reagovalo příznivě« a »je připraveno dvoustranně jednat o detailech«.
 
23. června 1988
Britský ministr zahraničních věcí D. Mallor se v době svého oficiálního pobytu v Československu setkal s představiteli Charty 77 Pavlem Bratinkou, Jiřím Dienstbierem, Stanislavem Devátým, Milošem Hájkem, Václavem Havlem, Bohumírem Janátem, Martinem Paloušem, Annou Šabatovou, Petrem Uhlem a předsedou Jazzové sekce Karlem Srpem.
 
26.–28. června 1988

Spolkový kancléř Rakouska Franz Vranitzky s rozsáhlým doprovodem navštívil Československo, kde jednal s generálním tajemníkem ÚV KSČ Milošem Jakešem, prezidentem republiky Gustávem Husákem, předsedou federální vlády Lubomírem Štrougalem a dalšími. Zpráva z 30. června určená pro předsednictvo ÚV KSČ hodnotila návštěvu jako mimořádně úspěšnou (jako »příklad politiky důvěry a dobrých sousedských vztahů v rámci budování celoevropského domu«). Podle zprávy rakouská strana ocenila otevřenou mezinárodní politiku Československa a projevila nevšední zájem o prohloubení vzájemné spolupráce, především hospodářské.

Členové doprovodu rakouského kancléře se setkali v Praze s mluvčími a signatáři Charty 77 Václavem Bendou, Jiřím Hájkem, Václavem Havlem, Petrem Uhlem, katolickou aktivistkou Marií Kaplanovou a předsedou Jazzové sekce Karlem Srpem.

 
30. června 1988
Z pověření ÚV KSČ se dva pracovníci komunistického aparátu setkali v Bratislavě s bývalým prvním tajemníkem ÚV KSČ Alexandrem Dubčekem. Podle jejich zprávy předsednictvu ÚV KSČ trval Dubček na kladném hodnocení reformní politiky, která byla realizována pod jeho vedením v roce 1968, a požadoval politickou rehabilitaci své osoby a zrušení konsolidačního dokumentu Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ. Pověření pracovníci odmítli Dubčekovy stížnosti na soustavné porušování jeho osobní svobody Státní bezpečností a stejně tak jeho žádost, aby mohl objasnit své názory v oficiálních sdělovacích prostředcích, a doporučili s Dubčekem dále nejednat. Informaci o tom pro krajské a okresní výbory KSČ formuloval člen předsednictva ÚV KSČ Jan Fojtík, dálnopisem byla odeslána 1. července.
 
2.–3. července 1988
V moravském Velehradě a slovenské Levoči se uskutečnily tradiční katolické poutě. V informaci, kterou předsednictvu ÚV KSČ 8. července předložil Jan Fojtík, se uvádí, že obě poutě »měly charakter ryze náboženského obřadu a proběhly bez jakýchkoli provokací«, zejména proto, že organizací byli pověřeni »loajální duchovní«. Na Velehradě se sešlo kolem 5 tisíc a v Levoči 70 tisíc poutníků, včetně aktivistů nezávislých iniciativ.
 
4. a 8.–9. července 1988
V Československu byl na oficiální státní návštěvě předseda sovětské vlády Nikolaj Ryžkov, kterého přijali předseda federální vlády Lubomír Štrougal, generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš a prezident republiky Gustáv Husák. Podle zprávy, kterou pro předsednictvo ÚV KSČ vypracoval 20. července ministr zahraničních věcí Bohuslav Chňoupek, vyznačovala se všechna jednání »jednotou názorů a hlubokým vzájemným porozuměním, které se vytvořilo mezi vedením KSČ a KSSS a vládami obou zemí v období přestavby«.
 
14. července 1988
Charta 77 vyzvala ve svém prohlášení k 20. výročí sovětské intervence do Československa občany, aby se zbavili strachu a svobodně vyjádřili své mínění a názor na vojenský vpád a zhoubnou politiku, která z něj vzešla.
 
15.–16. července 1988

Na zasedání politického poradního výboru Varšavské smlouvy ve Varšavě vystoupil Michail Gorbačov v úzkém kruhu vedoucích představitelů účastnických států s projevem, ve kterém zhodnotil vývoj americko-sovětských vztahů a navrhl posílení obranného charakteru Varšavské smlouvy a bezprostřední snížení stavu sovětských vojsk ve střední Evropě o 70 000 vojáků.

Generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš ve svém vystoupení bezvýhradně podpořil M. Gorbačova a ocenil závěry nedávné 19. všesvazové konference sovětských komunistů.

 
18. července 1988

Předsednictvo ÚV KSČ se zabývalo návrhy k uplatnění závěrů 19. všesvazové konference KSSS v československých podmínkách. Podklad k diskusi vypracoval Ústav marxismu-leninismu ÚV KSČ; na prvním místě zmínil »správné« (»nedeformované«) pojetí vedoucí úlohy komunistické strany: stranické funkce musí být striktně odděleny od funkcí státních a hospodářských, jedině tak bude moci komunistická strana uplatnit »poznávací, programátorskou, organizátorskou, ideově výchovnou a kontrolní činnost« a rozvinout »širokou tvůrčí aktivitu«. Co se týče otázek »demokratického centralismu, vnitrostranické demokracie a boje proti byrokratismu a direktivně administrativním metodám«, je třeba »obnovit leninskou zásadu kolektivních diskusí a rozhodování«, uplatňovat princip odpovědnosti, podstatně zvýšit informovanost všech členů strany a »dosáhnout vyšší aktivity všech členů stranických orgánů«.

Další návrhy se týkaly »volených stranických orgánů, kádrové politiky, přijímání do strany, činnosti základních organizací strany a stranického aparátu, socialistického pluralismu, ekonomické reformy, ideologie a mezinárodních vztahů«. Předsednictvo ÚV KSČ se usneslo, aby jím pověření funkcionáři (Jakeš, Biľak, Fojtík, Hoffmann, Lenárt, Pitra, Beňo a Hanus) připravili na základě daného návrhu seznam problémů a harmonogram jejich řešení a předložili je do konce srpna 1988 k posouzení nejvyššímu stranickému grémiu.

 
21. července 1988
Předsednictvo ÚV KSČ projednalo zprávu svého člena Vasila Biľaka o politické situaci v Polsku. Ve zprávě se konstatuje, že mezi stanovisky vládnoucí Polské sjednocené dělnické strany a opoziční Solidarity existují »určité styčné body, které zřejmě odrážejí objektivní realitu Polska«. Polsko s největší pravděpodobností dospěje »k dalšímu rozšíření platformy politických sil zapojených do široce chápané politiky národního porozumění«. Vládnoucí strana bude zřejmě donucena k určitým kompromisům, nelze vyloučit některé zásadní systémové změny, ani to, že představilé opozice usednou v polské vládě.
 
20. srpna 1988
Krátce před polednem byli v Korunovační ulici v Praze zadrženi mluvčí Charty 77, kteří chtěli předat velvyslanci Sovětského svazu v ČSSR ruský překlad prohlášení Charty 77 Slovo k 20. výročí srpna 1968.
 
21. srpna 1988
V Praze na Václavském náměstí se uskutečnila demonstrace k 20. výročí sovětské vojenské intervence do Československa. Na výzvu nezávislých iniciativ České děti a Nezávislé mírové sdružení se v centru města shromáždilo několik tisíc lidí, kteří požadovali odchod sovětských vojsk ze země, zrušení cenzury, svobodné volby, propuštění politických vězňů, dodržování lidských práv, legalizaci nezávislých iniciativ a jejich přístup do sdělovacích prostředků. Policejní jednotky demonstraci rozehnaly; někteří aktivisté byli brutálně zbiti. Přes sto lidí bylo krátkodobě zadrženo, proti třinácti z nich zahájila státní moc trestní stíhání. Demonstraci předcházely rozsáhlé perzekuční akce (od domovních prohlídek až po fyzické týrání), především proti mladším aktivistům z řad Nezávislého mírového sdružení a Českých dětí.
 
25. srpna 1988

Předsednictvo ÚV KSČ projednalo Informaci o politické situaci a událostech v období od 15. do 22. srpna, kterou předložili Miloš Jakeš a Karel Hoffmann. Konstatuje se v ní, že »vnitřní nepřátelé«, podněcovaní ze zahraničí, zvyšují svoji aktivitu, avšak 21. srpna 1988 se »provokační akce a nepřátelská vystoupení« uskutečnila pouze v Praze, v ostatních krajích republiky nebyl nutný mocenský zásah.

Předsednictvo se zabývalo informací o přípravě nové Ústavy ČSSR a konstatovalo, že práce jsou v plném souladu se závěry předsednictva ze 4. května 1987. Ústavní dokument bude »jediný a jednotný«, to znamená, že bude platit pro federaci i obě národní republiky. Z dosavadní ústavy převezme osvědčená ustanovení: »základní principy společenského a politického zřízení, sociálně třídních základů společnosti a státu, zakotvení vedoucí úlohy KSČ, postavení Národní fronty, příslušnost k světové socialistické soustavě, rozvíjení mírové zahraniční politiky a upevňování obranyschopnosti a bezpečnosti země«. Ústava zachová existující vztahy mezi federací a republikami a »upevní jednotnou státní politiku federace na celém území ČSSR«.

Ve zprávě o činnosti Lidových milicí v letech 1987-1988, kterou předsednictvo také projednávalo, stojí, že celkový stav této organizace »je na dobré úrovni«. K 1. lednu 1988 měly Lidové milice 88 494 příslušníků (z toho 80 % dělníků), jejichž věkový průměr byl 45 let (o dva roky vyšší oproti roku 1980). V letech 1989-1990 budou Lidové milice prohlubovat spolupráci se Sborem národní bezpečnosti (policií) »v rámci přípravy plánů sil a prostředků... na plnění mimořádných bezpečnostních úkolů k zachování klidu a pořádku na teritoriu«.

 
28.–30. srpna 1988
Československý ministr zahraničních věcí Bohuslav Chňoupek navštívil Spolkovou republiku Německo, kde jednal s ministrem zahraničních věcí Hansem--Dietrichem Genscherem a spolkovým kancléřem Helmutem Kohlem. Podle Chňoupkovy zprávy pro předsednictvo ÚV KSČ z 2. září hodnotili ministři zahraničí vzájemné vztahy obou zemí jako velmi dobré, zejména v hospodářské oblasti (»potvrdil se rostoucí zájem západoněmeckých průmyslových kruhů o spolupráci s ČSSR«). Značná shoda panovala rovněž v názorech na politickou situaci v Evropě a na vztah mezi sovětským blokem a Spojenými státy americkými a západní Evropou. (Kohl »podotknul, že záměrně brzdí přílišnou euforii, Spolková republika Německo je spíše pro malé, ale solidní kroky«.) Chňoupek jednání označil za »konstruktivní«, »věcná« a »realistická«.
 
5.–9. září 1988
Člen předsednictva ÚV KSČ Jozef Lenárt jednal v Sovětském svazu s členem politického byra ÚV KSSS Nikolajem Sljuňkovem, s předsedou Gosplanu Jevgenijem Masljukovem ad.
 
16. září 1988
Předsednictvo ÚV KSČ obdrželo informaci o ohlasu veřejnosti na tři články Rudého práva o Alexandru Dubčekovi (16. července - Jak manipulují s A. Dubčekem, 10. srpna - Dubčekova cesta od tragédie k frašce, 11.-12. srpna - Kulatý stůl k roku 1968). Do 24. srpna obdržel ÚV KSČ 197 dopisů (z toho zhruba polovinu anonymních), ve kterých převládá kritické stanovisko a nejčastěji se opakuje požadavek umožnit Dubčekovi veřejně vystoupit a obhájit své názory.
 
17. září 1988
Francouzský ministr zahraničních věcí Roland Dumas přijal v rámci své oficiální návštěvy Československa na francouzském velvyslanectví v Praze mluvčího Charty 77 Miloše Hájka a její signatáře Jiřího Hájka, Václava Malého a Petra Uhla. Hovořil s nimi o dodržování lidských práv, postavení křesťanů ve společnosti a o změnách, ke kterým v posledních letech ve východní Evropě dochází.
 
20. září 1988
Státní bezpečnost zasáhla proti jedenácti zástupcům čtyř nezávislých občanských iniciativ (Demokratická iniciativa, Nezávislé mírové sdružení, Charta 77 a Společenství přátel USA), kteří se sešli v souvislosti s přípravou sympozia Československo 88, svolaného na 11.-13. listopadu 1988.
 
23. září 1988
Předsednictvo ÚV KSČ projednalo Informaci k současným aktivitám vnitřního protivníka, kterou předložil federální ministr vnitra Vratislav Vajnar. Uvádí se v ní, že opoziční seskupení usilují o »destabilizaci socialistického společenského zřízení« a nastolení pluralitního politického systému. Opozice si po 21. srpnu 1988 uvědomila, že toho dosáhne pouze prostřednictvím »masových konfrontačních vystoupení«, na které se teď hodlá orientovat. Proto v rámci příprav na protirežimní demonstraci, která se uskuteční 28. října, v den 70. výročí vzniku Československa, začala »rozdmýchávat nacionalistické a protisovětské tendence« a »oživovat masarykismus«.
 
24. září 1988

Nezávislé mírové sdružení se pokusilo uspořádat veřejné diskusní fórum na Václavském náměstí v Praze, které bylo součástí mítinků pořádaných touto nezávislou iniciativou každou poslední sobotu v měsíci. Státní bezpečnost preventivně zadržela jedenáct čelných představitelů Nezávislého mírového sdružení, kteří se tak mítinku nemohli zúčastnit. Odpoledne se u sochy sv. Václava shromáždilo několik set lidí, které se podařilo policejní jednotce rozptýlit. Krátkodobě bylo zadrženo 47 osob.

V dálnopise krajským a okresním výborům KSČ z 26. září konstatoval ústřední výbor strany, že konání diskusního fóra podle jeho informací nepodpořili představitelé Charty 77, »kteří nechtějí předčasně riskovat konfrontaci se státními orgány«. O akci rovněž údajně neprojevily zájem »známé osoby z řad vnějšího protivníka«. Podle dálnopisné zprávy bylo významným pozitivním faktorem, že shromáždění »chyběla vůdčí osobnost a že hlavním organizátorům byl znemožněm přístup na Václavské náměstí«.

 
24.–25. září 1988
V Praze se konala celostátní odborová konference, která zvolila do čela ROH Miroslava Zavadila a kromě jiného schválila návrhy na změny v zákoníku práce a ve stanovách ROH. Na konferenci zaznívala silná kritika práce federální vlády pod vedením Lubomíra Štrougala.
 
8. října 1988
V Praze se ustavila nezávislá nepolitická organizace Iniciativa sociální obrany se zaměřením na hájení občanů proti politické, náboženské či jiné diskriminaci v »různých sociálních oblastech«, zejména v zaměstnání. Iniciativa sociální obrany, která se rozhodla vycházet »z ducha Charty 77 a jejího poslání«, zveřejňovala jednotlivé případy a intervenovala za postižené u úřadů, organizací a institucí.
 
10.–11. října 1988
ÚV KSČ se na desátém zasedání zabýval ideologickými a personálními záležitostmi. Rozhodl o změnách ve složení vlád a v některých stranických orgánech. Z předsednictva ÚV KSČ uvolnil Lubomíra Štrougala a Petera Colotku a za jeho členy zvolil Františka Pitru, Miroslava Štěpána, Ivana Knotka, Karla Urbánka a Miroslava Zavadila. Ústřední výbor ustavil Výbor pro stranickou práci v ČSR v čele s Karlem Urbánkem (výbor zahájil činnost 31. října 1988), zvolil předsedy stálých komisí ÚV KSČ atd.
 
10. října 1988
Federální vláda se svým předsedou Lubomírem Štrougalem podala demisi. Prezident republiky jmenoval 12. prosince novou vládu v čele s Ladislavem Adamcem. Prvními místopředsedy vlády se stali Pavol Hrivnák a Bohumil Urban, místopředsedou vlády a ministrem hutnictví, strojírenství a elektrotechniky Karel Juliš. Změny se uskutečnily i v obsazení dalších ministerstev: zahraničních věcí, vnitra, financí, zemědělství, paliv a energetiky, dopravy a spojů.
Nezávislé iniciativy Charta 77, České děti, Demokratická iniciativa, Nezávislé mírové sdružení a Společenství přátel USA ohlásily příslušnému úřadu, že 28. října - v den 70. výročí vzniku Československa - uspořádají na pražském Václavském náměstí pokojnou manifestaci. Obvodní národní výbor v Praze 1 této žádosti nevyhověl a manifestaci výslovně zakázal.
 
12. října 1988
Předsednictvo ČNR přijalo demisi předsedy české vlády Ladislava Adamce a dalších čtyř členů vlády a jmenovalo na jejich místa nové funkcionáře. Předsedou vlády ČSR se stal František Pitra a prvním místopředsedou Miroslav Toman. Předsednictvo Slovenské národní rady jmenovalo do funkce předsedy vlády SSR Ivana Knotka a dva nové ministry.
 
13. října 1988
Podle zpráv krajských a městských výborů KSČ sledovali komunisté i ostatní občané s velkým zájmem 10. zasedání ÚV KSČ, které hodnotí vesměs kladně (»zvláště otázky prohloubení socialistické demokracie, veřejné informovanosti a širší zapojení pracujících do řízení«), avšak mnohé skutečnosti kritizují. Státní a straničtí činitelé odpovědní za konkrétní nedostatky a selhání nejsou uváděni jmenovitě. Proč je např. u Lubomíra Štrougala jako jediný důvod odchodu z funkce předsedy federální vlády uváděn věk a proč generální tajemník při hodnocení jeho práce hovoří jen o samých kladech? Proč zůstávají v nejvyšším stranickém grémiu mnohem starší Vasil Biľak, Jozef Lenárt, Rudolf Rohlíček, Alois Indra, Josef Kempný a další? Proč je tolikrát měněno složení federální vlády, aniž by se v ní objevily nové tváře (»chyby v ekonomice i v politice by neměli napravovat funkcionáři, kteří se na nich podíleli«)? Někteří komunisté vytýkají vedení své strany slabost a nedůslednost v boji s »nelegálními strukturami«. Vážným problémem zůstává nedostatek potravin, léků a spotřebního zboží.
 
15. října 1988

Zveřejněním manifestu Demokracii pro všechny se ustavila politicky orientovaná nezávislá iniciativa Hnutí za občanskou svobodu, na jejíž činnosti se podíleli demokratičtí aktivisté z Čech, Moravy a Slovenska. HOS se přihlásilo k národním demokratickým tradicím, politickému a ekonomickému pluralismu, obnovení právního řádu, záchraně životního prostředí, svobodě vyznání a odluce církve od státu, národní svébytnosti a vytvoření nové demokratické ústavy. Hnutí se proklamovalo jako »volné sdružení svobodně vznikajících a žádnému centru nepodřízených politických skupin a klubů«. Manifest podepsalo 126 aktivistů, proti kterým Státní bezpečnost okamžitě zahájila rozsáhlou sérii represivních opatření. Hnutí za občanskou svobodu, které vydávalo samizdatová periodika Zpravodaj HOS a Alternativa, úzce spolupracovalo s dalšími nezávislými iniciativami a vyjadřovalo se k aktuálním politickým a společenským problémům. V roce 1989 v něm vykrystalizovaly tři proudy: sociálnědemokratický, občanskodemokratický a křesťanskodemokratický. Koncem roku 1989 se na práci HOS podílelo asi tisíc aktivistů.

V dálnopisné zprávě pro krajské, okresní a městské výbory KSČ z 24. října charakterizoval člen předsednictva ÚV KSČ Karel Urbánek vznik Hnutí za občanskou svobodu jako pokus o »integraci jednotlivých opozičních struktur v jednotnou opoziční politickou stranu«. Podle něj tomu zcela odpovídá manifest Demokracii pro všechny, v kterém je »vyhlášen boj proti KSČ a proti jejímu vedoucímu postavení ve společnosti« a »proti socialistickému společenskému zřízení«.
První náměstek ministra zahraničí USA John C. Whitehead se v době své oficiální návštěvy Československa v Praze setkal se zástupci nezávislých občanských iniciativ Charta 77, Demokratická iniciativa, Iniciativa sociální obrany, Nezávislé mírové sdružení, Společenství přátel USA a Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných.

 
21. října 1988

Předsednictvo ÚV KSČ projednalo Informaci o aktivitách nepřátelského pro¬středí k výročí vzniku Československé republiky, předloženou federálním ministrem vnitra Františkem Kinclem. Podle ní jsou nezávislé iniciativy připraveny k »důsledné koordinaci« opozičních aktivit, které lze rozdělit do dvou kategorií: protirežimní demonstrace a legalizace opozice včetně upevnění jejího postavení v mezinárodněpolitické oblasti. »Organizátoři v čele s Václavem Havlem« jsou rozhodnuti uspořádat 28. října demonstraci »i za cenu osobních obětí«. Vedle této hlavní akce chystají nezávislé iniciativy ještě další: diskusní fórum Nezávislého mírového sdružení na pražském Václavském náměstí dne 29. října, pietní akty Nezávislého mírového sdružení a Charty 77 u hrobu T. G. Masaryka v Lánech ve dnech 28. a 29. října, »tichou demonstraci« na pražském Staroměstském náměstí k 70. výročí stržení ma¬riánského sloupu, zveřejnění manifestu Hnutí za občanskou svobodu v den výročí vzniku republiky a uspořádání mezinárodního sympozia Československo 88 ve dnech 11.-13. listopadu. Ministr vnitra doporučil předsednictvu ÚV KSČ opatření, kterými by státní moc zamezila konání všech těchto akcí (»nepřipustit narušení veřejného pořádku, včetně případného nasazení pořádkových sil VB k rozptýlení zúčastněných osob«). Vrchní velitel Lidových milicí a generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš vydal v této souvislosti rozkaz, kterým milicionářům nařídil, aby byli ve dnech 26.-31. října připraveni na »mimořádná bezpečnostní opatření« a »spolupráci s příslušnými orgány státní moci«.

Členové vedení KSČ (Herman, Zavadil, Biľak, Kempný, Knotek, Lenárt, Janák, Jakeš, Hoffmann, Urbánek, Adamec, Fojtík a Štěpán) se v diskusi předsednictva ÚV KSČ 21. října vyslovili pro »tvrdý postup« vůči protirežimní demonstraci k 70. výročí vzniku republiky.

 
27. října 1988
Prezident republiky Gustáv Husák vyhlásil k 70. výročí vzniku Československé republiky amnestii. Na jejím základě bylo propuštěno 4665 osob, 630 osobám byla prominuta část trestu, aniž byly propuštěny z vězení. Zastavení trestního stíhání či odložení před jeho zahájením se týkalo 15 339 obviněných. Amnestováni byli rovněž českoslovenští občané zdržující se v zahraničí a odsouzení pro »nedovolené opuštění republiky«, pokud »neprojevují nepřátelský vztah ke státnímu zřízení«.
 
28. října 1988

Na výzvu nezávislých iniciativ se v odpoledních hodinách shromáždilo na pražském Václavském náměstí několik tisíc lidí na pokojné demonstraci k 70. výročí vzniku Československa. Několik dnů předem zahájila Státní bezpečnost preventivní represi, jejímž výsledkem bylo zajištění a několikadenní uvěznění asi 140 demokratických aktivistů, s devadesáti pěti osobami byly realizovány »varovné pohovory«, současně Státní bezpečnost provedla 30 domovních prohlídek. S předstihem byla rovněž zahájena zastrašovací kampaň v režimních sdělovacích prostředcích. Policejní jednotky zaútočily krátce po zahájení demonstrace a za použití pendreků, vodních děl, obrněných transportérů a služebních psů demonstraci brutálně rozehnaly.

Policie »kontrolovala« celkem 483 osob, z toho 19 cizinců, zadržela a na svá místní oddělení odvezla 133 osob, z nichž většinu ještě týž den propustila. S 29 účastníky demonstrace bylo zahájeno trestní řízení. V ostatních větších městech byla účast na protestních shromážděních nízká - v Brně se na náměstí Svobody sešlo asi 400 občanů.

 
29. října 1988
Předseda federální vlády Ladislav Adamec jednal v Moskvě s předsedou sovětské vlády Nikolajem Ryžkovem a nejvyšším sovětským představitelem Michailem Gorbačovem.
Policie zabránila uskutečnění nezávislého diskusního fóra, které na Václavské náměstí svolalo Nezávislé mírové sdružení. Z 817 osob, které byly »kontrolovány«, zadržela policie 8 účastníků fóra.
 
Říjen 1988
Ve Dnech otevřeného dialogu byla ve vysokoškolském klubu v Brně založena nezávislá iniciativa Otevřený dialog jako volné sdružení umělců různých tvůrčích profesí. Otevřený dialog nebyl organizací se stanovami; zabýval se především pořádáním diskusních fór na rozličná aktuální témata. Vstupní prohlášení vypracovali Petr Oslzlý, Joska Skalník, Jaroslav Kořán, Petr Rezek, Karel Steigerwald, Petr Kofroň, Ján Šimek a Pavel Váša. Od května 1989 pořádal akce i v Praze. Tiskovým zpravodajem Otevřeného dialogu se stal občasník Dopisy.
 
4. listopadu 1988
Předsednictvo ÚV KSČ projednalo Informaci o politické situaci a událostech v krajích ve dnech 27.-30. října 1988, kterou předložili Miloš Jakeš a Karel Hoffmann. Vedoucí tajemník Městského výboru KSČ v Praze Miroslav Štěpán informoval předsednictvo o činnosti »politického štábu MV KSČ«, v jehož čele stál a který od 4. října koordinoval spolupráci vedoucích tajemníků pražských obvodních výborů KSČ, štábů a jednotek Lidových milicí, místních sdělovacích prostředků, federálního ministra vnitra Kincla, českého ministra vnitra Jirečka a vedoucího oddělení státní administrativy Hegenbarta. Policejní jednotky v době demonstrace byly rovněž »organizovány a řízeny v těsné součinnosti se štábem«.
 
5. listopadu 1988
V Praze byl ustaven Československý helsinský výbor na podporu zásad a ustanovení Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě podepsaného 1. srpna 1975 v Helsinkách a následných jednání KBSE týkajících se lidských práv a občanských svobod. V čele výboru stanul jeden z prvních mluvčích Charty 77 Jiří Hájek. ČsHV vydával samizdatový Informační zpravodaj.
 
9.–20. listopadu 1988

Alexander Dubček navštívil na pozvání Italské komunistické strany a Italské socialistické strany Itálii. V Římě se setkal s generálním tajemníkem IKS Achillem Ochettem, s předsedou ISS Bettinem Craxim a při soukromé audienci i s papežem Janem Pavlem II. Na univerzitě v Bologni převzal Dubček 13. listopadu čestný doktorát politických věd.

Předsednictvu ÚV KSČ předložil jeho člen Jan Fojtík 7. prosince o této návštěvě podrobnou informaci. Vzhledem k tomu, že Dubčeka nepřijali představitelé italské vlády a parlamentu, hodnotil Fojtík návštěvu jako neúspěšnou; podle jeho názoru se potvrdilo, že západoevropští politici nepovažují Dubčeka za »odpovídající autoritu«.

 
11.–12. listopadu 1988
Československý ministr zahraničních věcí Jaromír Johanes se setkal v Moskvě se svým protějškem Eduardem Ševardnadzem a předsedou sovětské vlády Nikolajem Ryžkovem.
 
11.–13. listopadu 1988

Státní bezpečnost narušila konání mezinárodního sympozia Československo 88, které se mělo zabývat čtyřmi významnými mezníky československých dějin - roky 1918, 1938, 1948 a 1968. Navzdory rozsáhlým represím pokračovalo sympozium improvizovanými debatami v soukromých bytech i v celách ruzyňské věznice. Pro zahraniční účastníky, kteří se nemohli akce zúčastnit, bylo ve dnech 13. a 14. listopadu připraveno paralelní sympozium ve Vídni. Dvaadvacet zahraničních účastníků přilepilo 12. listopadu na dveře budovy ÚV KSČ v Praze dopis, v němž vyjádřilo protest proti hromadnému zadržení československých aktivistů a označilo ho za »hrubé porušení Helsinského závěrečného aktu«. Počínání československých úřadů vyvolalo značný ohlas v zahraničních sdělovacích prostředcích a československá vláda obdržela protesty několika evropských vlád.

Předsednictvo ÚV KSČ na svém zasedání 18. listopadu označilo represivní akce proti sympoziu za úspěšné. V informaci předložené generálním tajemníkem Milošem Jakešem se konstatuje, že den před zahájením bylo na policejní stanice předvedeno 56 osob, 27 z nich přijalo policejní varování a účast na sympoziu odřeklo. Osmnáct z devětadvaceti, kteří varování odmítli, bylo dlouhodoběji zadrženo (většinou do 14. listopadu). Mnoho účastníků sympozia zatkla policie při cestě na místo konání nebo přímo tam.

 
12.–16. listopadu 1988
V Československu byl na pracovní návštěvě člen politického byra ÚV KSSS Aleksandr Jakovlev, který jednal s členy předsednictva ÚV KSČ Vasilem Biľakem, Janem Fojtíkem, Ignácem Janákem, Milošem Jakešem a dalšími stranickými funkcionáři. Jakovlev je podrobně informoval o »přestavbě« v Sovětském svazu a jejích problémech. Dne 15. listopadu se zúčastnil ideologického aktivu na Vysoké škole politické ÚV KSČ. Na otázku z pléna, jak má postupovat státní moc proti »různým nově vznikajícím skupinám, které útočí na politický základ sovětské společnosti«, Jakovlev odpověděl, že v Sovětském svazu takto vyhraněné organizace neexistují. Vyslovil se však pro vytvoření srozumitelného a obecně přijatelného právního státu, pro celospolečenský dialog namísto represivní politiky. (»U nás nyní za tři a půl roku nebyl nikdo uvězněn z politických motivů, ani jeden člověk, ani jednou nebyly použity zbraně, a nehodláme to udělat, není to také potřeba, ale soudruzi... odnaučili jsme se pracovat s lidmi, strana se začala bát lidí, bát mluvit, bát vystupovat, zapomněla všechny argumenty«.) Podle Jakovleva je zcela v pořádku, když je bezprostředně »vypískán« stranický funkcionář, který se neprojevuje jinak než pomocí všeobecných frází. Tady je na místě ihned říci: »Stačí, strejdo, uvolni místo jiným!«
 
14. listopadu 1988
Nezávislé politické hnutí Demokratická iniciativa oznámilo, že z důvodů soustavných represivních akcí mocenských orgánů státu je nuceno »dočasně přerušit« svou činnost.
 
17. listopadu 1988
Ústřední výbor Národní fronty ČSSR schválil stanovisko »k rozvoji socialistické demokracie a socialistické zákonosti«. Odsoudil v něm ty, kteří se pokusili »zneužít« 70. výročí vzniku Československa, a vyjádřil »plnou podporu státním orgánům, které v souladu s platnými zákony učinily přítrž těmto vystoupením«. Schválil složení komise pro přípravu nové ústavy a uvolnil z funkce místopředsedy ÚV NF ČSSR Tomáše Trávníčka a na jeho místo zvolil Rudolfa Rohlíčka.
 
18. listopadu 1988
Federální shromáždění ČSSR schválilo zákon o podniku se zahraniční účastí.
 
23.–24. listopadu 1988
Tajemník ÚV KSČ Vasil Biľak navštívil NDR, kde mimo jiné vedl více než dvouhodinový rozhovor s generálním tajemníkem ÚV SED a předsedou státní rady NDR Erichem Honeckerem. V rozhovoru oba ocenili »velmi dobrý stav bilaterálních vztahů«, které se ještě musí upevňovat. Oba také kritizovali některé aspekty Gorbačovovy politiky a Honecker přímo uvedl, že každá strana má jednat nezávisle a nelze psát, že »perestrojka a glasnosť jsou potřebné pro celý svět«. O rozhovorech v NDR informoval Biľak předsednictvo ÚV KSČ 2. prosince.
 
8. prosince 1988
V Praze se ustavilo nezávislé sdružení Mírový klub Johna Lennona s cílem »usilovat o mír všemi dostupnými humanitními prostředky«. Klub, který se rozhodl působit především v kulturní oblasti, se podobně jako Nezávislé mírové sdružení a České děti prohlásil za volné sdružení nevázané stanovami a organizačním řádem.
 
8.–9. prosince 1988
Oficiální návštěvu Československa vykonal francouzský prezident Francois Mitterand. Setkal se s prezidentem ČSSR Gustávem Husákem, předsedou federální vlády Ladislavem Adamcem a generálním tajemníkem ÚV KSČ Milošem Jakešem. V rozhovoru o stavu lidských práv sdělil Mitterand Husákovi i Jakešovi, že nechce dávat nikomu žádné návody, je však přesvědčen, že i v Československu by bylo možné »mluvit, psát, cestovat« tak, jak to umožňuje západoevropský demokratický systém. Komunističtí představitelé vzali na vědomí, že se Mitterand setká s některými disidenty, požádali ho pouze, aby v době svého pobytu nejednal s Alexandrem Dubčekem. Mitterand sdělil Husákovi, že Dubček se sice těší ve Francii značné popularitě, nepředstavuje však žádnou »politickou skutečnost«. Ráno 9. prosince přijal Mitterand na francouzském velvyslanectví v Praze zástupce Charty 77 a dalších nezávislých iniciativ v čele s Václavem Havlem, s nimiž hovořil o změnách ve východní Evropě (zejména o nebezpečí vytvoření konzervativní osy Berlín - Praha - Bukurešť, zaměřené proti skutečné »přestavbě« a »glasnosti«) a stavu lidských práv v Československu.
 
9. prosince 1988
Na základě rozhodnutí ÚV KSSS ukončil Sovětský svaz dnem 30. listopadu 1988 rušení rozhlasových stanic Svoboda, Svobodná Evropa a Deutschland¬funk. Vzhledem k tomu vyslovilo i předsednictvo ÚV KSČ souhlas s ukončením rušení rozhlasové stanice Svobodná Evropa. Ministr zahraničních věcí Jaromír Johanes sdělil předsednictvu strany ve své zprávě ze 7. prosince, že se nabízí možnost tuto skutečnost »propagandisticky využít« na vídeňské následné schůzce KBSE i na dalších mezinárodních fórech »jako praktický příklad realizace přestavby a demokratizace života společnosti v ČSSR«. Podle údajů Svobodné Evropy bylo rušení zastaveno 16. prosince 1988.
 
10. prosince 1988
Příslušné československé úřady vyhověly žádosti pěti nezávislých iniciativ (České děti, Hnutí za občanskou svobodu, Charta 77, Nezávislé mírové sdružení a Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných) uspořádat v Den lidských práv manifestaci. Na Škroupově náměstí v Praze se sešlo několik tisíc občanů, kteří si vyslechli projevy představitelů nezávislých iniciativ a podpořili je skandováním souhlasných hesel. Někteří z nich na závěr podepsali rezoluci požadující propuštění politických vězňů, zastavení perzekuce aktivistů nezávislých inicitiv, uvedení československého právního řádu do souladu s mezinárodními pakty o lidských právech, zahájení dialogu s církvemi a všelidovou diskusi o nové ústavě. V následujících dnech režimní sdělovací prostředky manifestaci odsoudily, označily ji za protistátní a protisocialistickou. Příslušný úřad sdělil 22. prosince zástupcům nezávislých iniciativ, že obdobné akce jsou v budoucnu nežádoucí a nebudou povoleny.
U příležitosti Dne lidských práv se v Praze konalo oficiální Fórum československé veřejnosti, které zvolilo osmašedesátičlenný Výbor československé veřejnosti pro lidská práva a humanitární otázky v čele s předsedou Zdeňkem Dienstbierem. Ustavení a složení výboru schválilo 2. prosince předsednictvo ÚV KSČ. Podle jeho instrukcí se měl výbor vedle domácí problematiky také intenzivně věnovat porušování lidských práv v západoevropských státech; mezi kandidáty do výboru schválilo předsednictvo i několik osob, které byly v letech 1968-1969 vyloučeny z KSČ. Složení výboru mělo reprezentovat celou československou společnost a mělo v něm působit více známých a populárních osobností. Předsednictvo ÚV KSČ se důrazně vyslovilo proti případné spolupráci výboru s Chartou 77 a ostatními nezávislými iniciativami.
 
15.–16. prosince 1988
ÚV KSČ se na svém 12. zasedání zabýval zprávou generálního tajemníka Miloše Jakeše o činnosti předsednictva strany a zprávou předsedy federální vlády Ladislava Adamce o plnění plánu hospodářského a sociálního rozvoje za rok 1988. Rozhodl, že XVIII. sjezd KSČ se uskuteční v květnu 1990 a z předsednictva ÚV KSČ uvolnil Vasila Biľaka a Josefa Kempného, z funkce tajemníka ÚV KSČ Mikuláše Beňa.
 
Prosinec 1988
Po předchozí několikaměsíční spolupráci nezávislých novinářů ze zemí sovětského bloku se ustavila Východoevropská informační agentura (VIA). VIA působila ještě v Sovětském svazu, Maďarsku a Polsku. V Československu ji zastupovali nezávislí novináři a publicisté Petr Uhl, Jan Urban a Petr Pospíchal.
 


tobacamptobacamp
tobacamp