Čeština (Česká republika)English (United Kingdom)简体中文
Kompletní text chronologie pádu československého komunistického režimu včetně historického úvodu, použité literatury, seznamu použitých zkratek a jmenného rejstříku byl vydán v publikační řadě Sešity Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR v roce 1999, č. 33 pod názvem SUK, Jiří – CUHRA, Jaroslav – KOUDELKA, František: Chronologie zániku komunistického režimu v Československu 1985–1989, 144 stran. Je založen především na archivních materiálech Ústředního výboru Komunistické strany Československa a samizdatových periodicích předlistopadových nezávislých iniaciativ.
20. dubna 1989
Federální vláda schválila Usnesení o opatřeních k zajištění realizace závěrů vídeňské následné schůzky KBSE. Vyslovila se pro takovou úpravu Ústavy ČSSR, která by »přesněji vymezovala mezinárodní závazky, jimiž je ČSSR vázána«, dále pro novou zákonnou úpravu vztahu státu s věřícími a církvemi. V oblasti soudní ochrany občanských práv a svobod (možnost občana domáhat se přezkoumání správního rozhodnutí soudem) navrhla rozšířit správní soudnictví. Z oblasti vymezené Mezinárodním paktem o hospodářských, sociálních a kulturních právech bude nutné odstranit některé nedostatky, jichž využívají aktivní odpůrci režimu. Těm se totiž mnohdy daří - sice formálně, ale nebezpečně - uvádět »v pochybnost celkovou vysokou úroveň sociálních jistot, plné požívání občanských práv všemi občany«. Ke změnám dojde rovněž v oblastech cestovního ruchu, dostupnosti, poskytování a výměny informací, ochrany životního prostředí ad. Vládní usnesení, které 5. května schválilo předsednictvo ÚV KSČ, obsahovalo celkem 68 námětů, které se snažily reagovat na přijaté mezinárodní dokumenty.
Generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš předložil předsednictvu ÚV KSČ Informaci o vývoji bezpečnostní situace v ČSSR, vypracovanou ministerstvem vnitra ČSSR. Konstatuje se v ní, že nadále vzrůstá aktivita »vnějších i vnitřních nepřátel«. Zatímco na konci roku 1988 působilo 22 opozičních seskupení, v tomto roce přibylo dalších 23. Ministerstvo vnitra eviduje kolem 80 nezávislých samizdatových periodik. V opozičním prostředí, které usiluje o inte¬graci a rozšíření po celém území republiky, krystalizují dva základní proudy: »radikální« a »reformní«. Do radikálního proudu patří podle ministra vnitra část signatářů Charty 77, Nezávislé mírové sdružení, Společenství přátel USA, České děti, Demokratická iniciativa a Hnutí za občanskou svobodu, které organizují paralelní struktury a usilují o pořádání hromadných protirežimních vystoupení. Reformní proud tvoří značná část bývalých funkcionářů KSČ vyloučených ze strany po roce 1968, kteří se sdružují v Klubu za socialistickou přestavbu Obroda a ve Společnosti pro studium demokratického socialismu. Nejsilnější tendence k vytvoření opozičních politických stran jsou patrné u Obrody, Demokratické iniciativy a Hnutí za občanskou svobodu.
Demokratická iniciativa vyzvala ve svém prohlášení občany k rozvoji nezávislých aktivit v odborové oblasti a oznámila, že od 1. května bude v jejím rámci působit skupina pro odborovou práci.
 
tobacamptobacamp
tobacamp