Alexander Dubček zaslal otevřený dopis ústřednímu výboru a předsednictvu ÚV KSČ, v němž podrobil kritice pookupační konsolidační a perzekuční politiku komunistické strany od roku 1970. Obhajoval politické a ekonomické reformy z roku 1968 a zároveň se snažil poukázat na jejich podobnost se současnou sovětskou »přestavbou«. Vyzval KSČ, aby se zbavila neblahého dědictví posledních dvaceti let, zrušila platnost dokumentu Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ a navázala na úsilí po »obnově, obrodě, renesanci, demokratizaci, humanizaci socialismu« z roku 1968.
Generálního tajemníka ÚV KSČ Miloše Jakeše informoval jeho pomocník Lubomír Molnár o některých skutečnostech nedávné návštěvy nejvyššího představitele SSSR Michaila Gorbačova ve Spolkové republice Německo, které se dozvěděl na 4. setkání studijní skupiny Aspen Institutu v Západním Berlíně. Skupina se setkala s vedoucím odboru zahraniční politiky spolkového kancléře Horstem Teltschikem a přijal ji také spolkový prezident Richard von Weizsäcker. Podle Teltschika kancléř Kohl v rozhovoru s Gorbačovem zdůraznil zásadu nevměšování, avšak podotkl, že není-li Sovětský svaz schopen pomáhat svým spojencům, musí jim umožnit hledání pomoci jinde, a to i v tom případě, že to povede ke změně politického systému. Gorbačov podle Teltschika na tento výrok nereagoval. Prezident Weizsäcker vyjádřil názor, že proces reforem ve výchoevropských socialistických zemích povede - nebude-li násilně přerušen - k překonání poválečného uspořádání Evropy. Molnár upozornil Jakeše na to, že Gorbačovova návštěva v západním Německu patrně povede k dalšímu zhoršení vztahů mezi Sovětským svazem a Německou demokratickou republikou.