Po vleklých, často velmi emotivních sporech mezi českými a slovenskými poslanci byl ve Federálním shromáždění ČSSR, jehož jednání vysílala v přímém přenosu Československá televize, nalezen kompromis ve věci názvu společného státu. Z původních, oficiálně předložených návrhů »Republika česko-slovenská« (návrh prezidenta republiky) a »Československá federativní republika« (poslanecký návrh iniciovaný prezidentem) nebyl schválen ani jeden, neboť slovenští poslanci hlasovali většinou pro první a čeští poslanci pro druhou alternativu. V dohodovacím řízení, kterého se kromě dvaceti poslanců krátce zúčastnil i prezident Václav Havel, byla zvolena dvojjazyčná varianta (český název bez spojovníku: Československá federativní republika; slovenský název se spojovníkem: Česko-slovenská federatívna republika). Bezprostředně po závěrečném hlasování Federálního shromáždění se před budovou SNR v Bratislavě shromáždilo několik set lidí, kteří protestovali proti právě přijatému názvu společného státu: požadovali pomlčku, velké »S« v názvu Slovensko a výměnu slovenských poslanců ve federálním parlamentu.
Do Slovenské národní rady bylo kooptováno 17 nových poslanců (8 z Verejnosti proti násiliu, 4 z Komunistické strany Slovenska, 2 z Křesťanskodemo¬kratického hnutí, po jednom ze Strany slobody, Demokratické strany a Československé strany zemědělské).
V Praze se sešli zástupci KC OF a KV VPN kvůli dohodě o společném postupu v předvolební kampani a ve volbách. Přihlásili se k »demokratickému naplnění české a slovenské republikové státnosti ve společném, federativně uspořádaném státě«.