Čeština (Česká republika)English (United Kingdom)简体中文
The complete edition of the Civic Forum documents from 17 November to 30 December 1989 was published by the Institute for Contemporary History as SUK, Jiří: Občanské fórum. Listopad-prosinec 1989. 2. díl – Dokumenty (Brno, Doplněk 1988, 330 pp). It includes a guide into the collection of documents, English summary, list of abbreviations, and an index. The edition was based on the Archives of the Civic Forum Coordination Centre. It complements and further develops the chronology of November and December 1989.
.
1989, 19. prosinec, Praha. Společné prohlášení Koordinačního centra Občanského fóra a Sdružení stávkových výborů k budoucnosti odborového hnutí.

Společné prohlášení Koordinačního centra Občanského fóra a Sdružení stávkových výborů

Důsledná obnova demokracie proniká do všech oblastí naší společnosti. Odbory jsou její neodmyslitelnou součástí. V nových ekonomických podmínkách budou na jejich činnosti v mnohém záviset sociální jistoty pracujících, jejich životní úroveň, charakter práce, vytváření dalších pracovních příležitostí, měly by mít své slovo ve zdravotnické péči, při vypracování systému důchodového zabezpečení atd.

V totalitním systému vlády jedné strany došlo k naprosté degeneraci celého tzv. Revolučního odborového hnutí. Ta postihla všechny jeho organizační stupně, jak v řídicí oblasti, tak i v podnicích, závodech a v dalších pracovištích. Tato degenerovaná struktura, založená na centralistickém principu, se nemůže stát základem pro vytvoření nových moderních odborů. Je zakořeněná několik desetiletí v různých, navzájem spjatých aparátech a je větším nebezpečím, než si lidé uvědomují.

V rozhodujících dnech naší demokratické revoluce se ÚRO, ČOR a SOR, jakož i jejich četné odnože projevily jako kolektivní stávkovaz, postavily se na stranu byrokratické moci a byly opět ochotny – v duchu své dlouholeté tradice – krýt a omlouvat mocenskou zvůli.

Když posléze ÚRO a jeho odnože zjistily, že jejich postavení je neudržitelné, snažily se zachránit svou tvář některými změnami. Nejdříve vyměnily zdiskreditovaného předsedu ÚRO. Když to nepomohlo, zrušily předsednictva ÚRO a ustavily Akční výbor ROH, o němž tvrdí, že byl demokraticky zvolený.

Sdružení stávkových výborů, k němuž se v dané chvíli hlásí více než šest tisíc stávkových výborů, nemůže uznat tento Akční výbor za představitele odborářů, a tudíž za svého rovnocenného partnera. Žádá, aby se Akční výbor ROH omezil na správní funkce až do doby, kdy se vytvoří a začnou fungovat nové odborové struktury.

Důvodem našeho rozchodu se strukturou a duchem dosavadních postátněných odborů však není jen jejich selhání v kritických listopadových dnech. ROH zklamalo jako obhájce oprávněných zájmů svých členů v celém období totalitní vlády. Připustilo, aby se výrobní úkoly řešily na úkor intenzity práce, za cenu neúměrných přesčasů, často za cenu porušování základních bezpečnostních a zdravotních norem. Tím umožnilo byrokratické administrativě, aby výrobní problémy řešila bez nutné modernizace strojového parku a pracovního prostředí. Tak ROH svým nemalým podílem přispělo k tomu, že se naše četné závody změnily v technická muzea.

Nechceme tvrdit, že na půdě ROH nevzniklo nic užitečného. To dobré musí nové odbory zachovat a využít.

Čekají je však zcela nové úkoly, až dosud zanedbávané nebo zcela opomíjené.

Mezi ně mimo jiné patří:
  • Pravidelně informovat své členy o skutečném růstu životních nákladů(třeba názornou formou tzv. spotřebního koše průměrné rodiny) a vyvozovat z toho závěry pro odborovou činnost;
  • vypracovat si vlastní stanovisko k radikální hospodářské reformě, včetněnávrhu na včasné vytváření nových pracovních příležitostí, protože nevyhnutelně dojde k pohybu ve skladbě našeho hospodářství, včas připravit návrhy na pomocpři rekvalifikaci lidí;
  • důsledně bránit tendenci, k níž je náchylná každá správa hospodářství a podniků, řešit výrobní úkoly na úkor bezpečnosti práce, jakož i zdravéhopracovního a životního prostředí;
  • vypracovat si vlastní projekt sociálních opatření a vůbec sociální politiky v tomto přechodném období, aby břemeno změn nedolehlo nejtvrději na sociálně nejslabší.
Proto je nutné, aby československé odborové hnutí vyrůstalo důsledně z demokratických voleb, jež požadují stávkové výbory a jejich Sdružení. Pak by se mohlo uplatnit i to dobré, co se zejména v oblasti sociální vybudovalo, ale co se také zároveň omezovalo a potlačovalo.

Naplnění tak náročného úkolu je možné jen v rámci širokého demokratického proudu, který je výsledkem spontánního projevu všech občanů Československa. Tento spontánní projev v současnosti reprezentuje společné hnutí občanů. Občanské fórum. Protože Občanské fórum si uvědomuje potřeby odborů, ztotožňuje se s prohlášením stávkových výborů. Vyzývá všechny občany, kteří si plně uvědomují naléhavost výstavby nového demokratického systému odborového hnutí, aby podpořili Sdružení stávkových výborů a pomohli tak svým svobodným rozhodnutím nové demokratické odbory co nejdříve vytvořit.

Občanské fórum spolu se stávkovými výbory a s jejich Sdružením zajistí, aby výběr delegátů na sjezdy odborových svazů byl demokratický a co nejlepší. Jaké lidi delegujeme, tak bude vypadat odborový svaz i příští odborový sjezd. Do té doby však musí být demokraticky zvolené závodní výbory spolu se stávkovými výbory a s aktivisty Občanského fóra garantem této zásadní a nutné obnovy odborového hnutí.

V Praze, 19. prosince 1989
 
tobacamptobacamp
tobacamp